Programové prohlášení spolku Ateisté ČR
Sekularismus je v současné době u nás vysvětlován zřídka a mnozí politici vyslovují to slovo se zřetelným odporem. Přitom právě sekulární myšlení, sekulární společnost se sekulárním institucemi, sekulární ústavou a zákony je klíčem k úspěšné společnosti.
“Sekulární” neznamená nic menšího než oddělená od jakéhokoli náboženského vyznání.
Pouze taková společnost umožňuje soužití lidí mnoha vyznání i lidí bez vyznání.
To, že je naše ústava sekulární není náhoda, ale projev pochopení a výdobytek změny našeho státního zřízení na moderní demokracii.
Současně se svým přijetím ale začala dostávat naše sekulární společnost první rány, které bychom dříve mohli pozorovat v západní Evropě a USA. Není překvapivé, že útoky na sekulární uspořádání vedly především církve.
Tam, kde byla náboženství odstavena od přímého přístupu k moci, proměnila se v politická hnutí, nátlakové skupiny a politické strany, které nadále prosazují jejich zájmy. Často se spojují do různých koalic nebo prosazují náboženské zájmy napříč politickým spektrem.
To by byl téměř legitimní postup, kdyby neprosazovaly zákony za hranicí myšlenek ústavy a konzistence sekulárního justičního systému a kdyby nebyli právě věřící politici branou, kudy mohou do politiky vnikat nejrůznější kulty a destruktivní náboženská hnutí (tj. narušující soužití, ohrožující svobodu i životy obyvatel a narušující či zcela rozkládající bezpečnostní či justiční aparát).
Situace u nás není nijak dobrá, přestože máme všechny podmínky pro to, aby byla naše společnost skutečně vysoce sekulární, má náboženství na život nás všech nepřiměřeně velký vliv. V tom selhávají naši zákonodárci, ale i média, která by je měla hlídat a školy, které by měly připravovat budoucí generace bez náboženského programování.
V tuto dobu se lhostejnost k podobným jevům stává přepychem, který si nemůžeme dovolit.
A protože je nás organizovaných ateistů pouze hrstka, obracíme se na každého, kdo může s tímto programem pomoci. Nespoléhejte se na organizaci, nás organizovaných ateistů je málo, ale nás ateistů jsou tu miliony. Nemusíte být organizováni, ale pokud dojdete k přesvědčení že by někdo měl jednat, jednejte!
I vy jako občané můžete psát dopisy politikům i petice, pořádat protestní akce, působit v radách a zastupitelstvech, účasnit se zasedání mediálních rad, magistrátů, sněmovny i senátu.
Pokud umíte psát žaloby, pište žaloby, pokud umíte psát články, pište články, pokud umíte točit videa, točte videa a pokud umíte tvořit internetová memy, dělejte to!
Nejde o zákazy náboženství, ale o přesnější vytyčení demarkační linie, kterou nesmějí náboženské organizace ani náboženští představitelé přestupovat, pokud má být naše země považována za sekulární.
1.) Ruce pryč od sekulárních médií.
Vědomi si toho, že naše média mají být sekulární se musíme vymezovat proti:
a.) Dezinterpretování pojmů sekulární, sekularismus.
b.) Cenzuře faktů z důvodu falešných ohledů na něčí náboženské vyznání.
c.) Nenávistným projevům, šířením lží a náboženské propagandy podporujícím radikálně náboženské narativy.
d.) Falešné zastupování ateistů v sekulárních médiích věřícími. Zvláště pak v médiích veřejné služby tedy především v Českém rozhlase a České televizi.
e.) Falešné odbornosti teologů, kteří jsou do médií zváni jako experti na oblasti, na které za experty být považováni nemohou – etika, ateismus, demografie, statistika, vzdělání, kultura, sexuologie, sociologie, psychologie a věda obecně.
f.) Zaujatému zpravodajství, kdy redaktor místo skutečných informací prosazuje svůj vlastní náboženský (nebo i nenáboženský) světonázor. Zvláště, pokud k tomu používá hodnotící jazyk, případně jiné argumentační klamy.
g.) Ostrakizaci ateistů a odsuzování ateismu. Není možné, aby byli v sekulárních médiích všichni ateisté označováni za komunisty, obviňováni z úpadku společnosti nebo z nesouvisejících událostí.
2.) Ruce pryč od sekulárního školství!
Vědomi si toho, že sekulární škola má vést k vědění a nikoli indoktrinaci se musíme vymezovat proti
a.) Evangelizaci v rámci výuky. (Zvláště ve výuce etiky.)
b.) Evangelizaci v rámci školních volnočasových aktivit a preventivních akcí, které jsou podvodně vydávány za nenáboženské. (Příklad: Řekni ne drogám od Scientologické církve, koncerty katolických a jiných náboženských kapel)
c.) Výuce pavědeckých hypotéz, majících původ v náboženství (především proti kreacionismu).
3.) Ruce pryč od sekulární politiky a justice. Vědomi si toho že je naše ústava ryze sekulární musíme tvrdě vystupovat proti:
a.) Skrývání náboženského přesvědčení politiků, protože všechna náboženství a přesvědčení mají svůj politický program.
b.) Smlouvám našeho státu s náboženskými organizacemi, speciálně pokud jsou takové smlouvy vedený jako mezistátní a měly by být nadřazeny našim zákonům.
c.) Přijímání politických a právních rozhodnutí na základě náboženských postojů.
d.) Přehlížení přestupků a zločinů církevních představitelů, nebo udělování směšně nízkých trestů.
e.) Přehlížení protispolečenské činnosti církvi a náboženských hnutí.
f.) Ústupkům církvíim ze strany státu i místní správy pokud jde o využití veřejného prostoru.
g.) Speciálním výhodám pro registrované církve hlavně v zákoně školském a shromažďovacím.
h.) Podmínkám registrací církví, protože žádná státní instituce nemá právo rozhodovat, které vyznání je správnější a opravdovější, než jiné. (To všem až po splnění bodu d.)
i.) Vyloučení sekulárních filosofických sdružení z možností stejné registrace, jakou mají církve. (V případě nezrušení výhod církví by jim měly být přiznány stejné výhody.)
4.) Ruce pryč od sekulární morálky! Svoboda svědomí, zanesená v naší Ústavě dává každému právo dělat vlastní morální rozhodnutí a jednat podle nich, pokud tím nejsou ohrožena práva a svobody ostatních. Tato svoboda je narušována náboženstvími snažícími se o exkluzivitu a dominanci předstíráním, že existuje pouze “jediná správná morálka”. Právě proto se musíme vymezovat proti:
a.) Snaze interpretovat náboženskou morálku jako jedinou. A to v médiích, vzdělávání a především v medicíně.
b.) Snaze církví a náboženských společností odsuzovat odlišné způsoby života (především subkultury a sexuální minority) a upírat jim práva nebo lékařské ošetření.
c.) Snaze církví odebírat už existující možnosti z důvodu svých morálních představ. (Například právo na interrupci, rozvod, sekulární sňatek, změnu pohlaví).
5.) Ruce pryč od vědy! Pro sekulární vědu má být jediným měřítkem pravdivost. Proto se musíme vymezovat proti:
a.) Snahám o prosazování náboženských představ a jejich prezentování jako vědeckých teorií. (Například kreacionismus, nebo pronikání představy prospěšnosti náboženství z teologie do religionistiky a psychologie)
b.) Dezinterpretacím výsledků výzkumů podle očekávání věřících.
c.) Omezování výzkumů z důvodu očekávání výsledků nepopulárních mezi věřícími.
d.) Vedení náboženských disciplín jako vědeckých oborů a jejich dotování z rozpočtu na vědu i prezentace jejich “výsledků” jako vědeckých.. (Zde míněny především teologie.)
6.) Ruce pryč od umění! Svoboda umění nesmí být omezena zákazy. Právě proto se musíme vymezovat proti:
a.) Zakazování a ničení uměleckých děl z důvodu “urážky” náboženství.
b.) Vyřazování a ničení knih. Právě tak má společnost právo zařazovat, nebo vyřazovat ze seznamů doporučené literatury to, co uzná. Nikdy to ale nesmí být chápáno jako souhlas vyřazováním celých titulů ze školních nebo veřejných knihoven, jejich zákazu či dokonce ničení.
c.) Cenzurním zásahům. Umělecká díla jakéhokoli druhu nesmí být cenzurována a upravována tak aby měnila svůj význam (míněno bez vědomého souhlasu autora). Zvláště ne kvůli náboženskému cítění.
d.) Nahrazování uměleckých děl ve veřejném prostoru náboženskými symboly. Jsme přesvědčeni, že má každá společnost právo vystavovat ve veřejném prostoru ta umělecká díla, která si vybrala, pro jejich estetickou, historickou nebo inspirativní hodnotu a naopak taková díla z veřejného prostoru odstranit, pokud už takovou funkci neplní. Vždy by ale mělo jít o rozhodnutí místní společnosti, ne o nátlakovou akci náboženské skupiny. Odstranění uměleckého díla z veřejného prostoru také není souhlasem s jeho zničením.
Napsat komentář