A konečně bychom mohli mluvit i o třetí skupině organizací radikálních křesťanů, která je do značné míry laická a nezřídka podporovaná nejen z obou zmíněných radikálně křesťanských proudů, ale i od radikálních stoupenců pravoslaví.

V tomto článku nepřináším žádné nové informace. Jde o znalosti dostupné v běžně ověřitelných zdrojích i na stránkách samotných organizací. Mým cílem bylo pouze vytvořit nějaký základní orientační přehled.

U všech antidemokratických–teokratických změn lze sledovat čtyři skupiny lidí, které se navzájem podporují a částečně prolínají. Jsou to: kazatelé, právníci, lobbisté a zákonodárci.

Kazatelé získávají křesťanské propagandě širší podporu, často pomocí šíření nenávisti a poplašných zpráv. Neměli bychom je ale vnímat pouze v evropském kontextu. Teleevangelisté mívají vlastní televizní kanály. Kazatelé megakostelů káží pro desítky tisíc věřících naráz. Radikální tvrzení a konspirační teorie se potom mohou šířit daleko za hranice původních komunit

Primární úlohou křesťanských právníků je vést právní procesy ve sporech, kde je podle nich narušeno jejich vnímání křesťanského práva. V precednenčním systému, jaký je v USA je dopad takových kauz mnohem větší než v Evropě.

Právníci jsou často zároveň tvůrci propagandy. Díky nim se z pronásledování translidí stala „ochrana žen „, ze zakazování interrupcí „ochrana nenarozených dětí“ a z boje proti stejnopohlavním sňatkům „ochrana rodiny“.

Právníci také tvoří předlohy navrhovaných zákonů a prezentují je zákonodárcům buď přímo, nebo prostřednictvím lobbistů.

Další skupinou jsou lobbisté, ti mohou být zároveň členy kterékoli z uvedených skupin. Často politici a kazatelé z USA zároveň vystupují v jiné zemi jako lobbisté pro přijetí konkrétních zákonů.

Poslední skupinou jsou politici, mající skutečnou moc měnit zákony i ústavu nebo přijímat a bojkotovat mezinárodní smlouvy.

Stín Vatikánu

Římskokatolická církev je obrovská a obrovsky nekonzistentní mezinárodní organizace. Jak už to tak bývá v případě církví, lidé identifikací s ní dávají najevo spíše cosi jako tribalisticko příslušnost než zastávání souboru myšlenek reprezentovaného v tomto příadě katechisem. Uvnitř římskokatolické církve jsou tedy skupiny progresivní tak extrémně konzervativní. Pro fungování právních států jsou samozřejmě přirozeným ohrožením ty druhé.

Opus Dei

Svatý Josemaría Escrivá de Balaguer založil podle svého tvrzení Opus Dei na základě Božího vnuknutí v roce 1928 ve Španělsku. V současnosti jde o osobní prelaturu římskokatolické církve. Na své okolí působí velmi uzavřeným až sektářským dojmem. Vyčítány jsou jí praktiky jako otrokářství, rozbíjení rodin, zneužívání dětí a další. V současnosti působí na našem území přibližně dvě stovky členů této organizace.

V Praze provozuje Univerzitní centrum Na Baště, Kulturní a studijní centrum Pětidomí a Vzdělávací centrum Bělohorská.
Na mužské studenty jsou zaměřené akce ve Studentském centru U Pálavy a pro ženy ve Vzdělávacím centru Brunea, které slouží také jako rezidence pro vysokoškolské studentky.
Pro vlastní potřeby provozuje Vzdělávací centrum Palouček v Bělokozlech u Sázavy.
Ve všech případech není přímo zjevné že jde o náboženská centra, tváří se spíše jako studentská ubytovací a rekreační zařízení, což ještě více posiluje dojem sektářského jednání (vlastně je to jeden z popsaných postupů sekt).

ČT24 v článku „Náboženská organizace Opus Dei slaví 80. narozeniny“ uvádí:

„Členy Opus Dei jsou vysoce postavení duchovní Vatikánu, organizace má velice složitou hierarchii a seznam všech jejích členů není veřejný. Religionisté předpokládají, že v současnosti jsou v jejich řadách – tak jako v minulosti – i politické špičky různých států.

V České republice působí Opus Dei od roku 1991 a provozuje tady několik univerzitních center i mateřské školky. V současnosti má v Česku i na Slovensku bezmála 200 členů. V Praze organizace svůj sváteční den odstartovala v 18:00 mší v Týnském chrámu.“

Slavení narozenin na stránách České televize rozhodně není ani pro významné organizace normou. O vlivu Opus Dei uvnitř veřejnoprávních médiíí se však můžeme jen dohadovat.

Co bychom ale měli zachovat v živé paměti, je pokus prosadit člena Opus Dei Jakuba Kříže do křesla zástupce ombudsmana v roce 2022.

V „Otevřeném dopise senátorkám a senátorům týkající se nominace Jakuba Kříže na pozici zástupce Veřejného ochránce práv“ můžeme číst:

Právě v této souvislosti se na Vás obracíme tímto otevřeným dopisem. Podle informací zveřejněných dne 24. 9. v Hospodářských novinách prosazuje část senátorů a senátorek jako kandidáta na zástupce ombudsmana pana Jakuba Kříže. Pan Kříž je členem konzervativní katolické organizace Opus Dei, kterou sami její bývalí členové popisují jako autoritářské uskupení založené na manipulativních praktikách. Pan Kříž také dlouhodobě spolupracuje s organizacemi Aliance pro rodinu a Hnutí pro život. Obě organizace se snaží dlouhodobě omezovat práva různých skupin obyvatel a jejich postoje jsou blízké extrémní pravici. Hnutí pro život zastává extremistické postoje a prosazuje radikální omezení reprodukčních práv a umělého přerušení těhotenství, a to i v případě těžkého poškození plodu. Tato organizace se zapsala do povědomí veřejnosti v nedávné době, kdy Ukrajinkám znásilněným ruskými vojáky doporučovala jako obranu houkadla a pepřové spreje. Názory, které směřují k omezování práv a odsouvají Česko z rodiny demokratických právních států spíše někam na východ, zastává pan Kříž v médiích i v řízeních před Ústavním soudem, kde se jeho advokátní kancelář (mimo jiné zastupující Českou biskupskou konferenci) vyjadřuje v pozici amicus curiae. Pan Jakub Kříž se negativně staví i vůči LGBT+ lidem, jejich rodinám s dětmi nebo k ženám ohroženým domácím násilím.

Opus Dei je také právě onou organizací, která u nás vyvolávala prostřednictvím pomluv odpor k Istanbulské smlouvě. Šířili je například Petr Piťha, emeritní arcibiskup Dominik Duka nebo českobudějovický biskup Vlastimil Kročil. I když to nelze v žádném případě, považovat za důkaz jejich členství v této organizaci, mají k ní rozhodně velmi blízko.

Ordo Iuris

Ordo Iuris či Fundacja Instytut na rzecz Kultury Prawnej Ordo Iuris je ultrakatolický tink tank založený ve Wašavě roku 2013.

Organizace je ideově spojena s brazilskou radikální katolickou organizací Tradição, Família, Propriedade (TFP), která je často označována jako sekta.

Už v roce 2016 pocházel pravděpodobně přímo od Ordo Iuris návrh zákona zamezující interrupci, který vyvolal známý Strajk Kobiet.

Ordo Iuris má extrémní vliv na polskou politiku včetně politiků na vrcholných místech.

Zdá se že u nás působí Ordo Iuris pouze nepřímo, prostřednictvím jiných organizací, jako je Aliance pro rodinu jíž je oficiálním partnerem a Alliance for the Common Good (Aliance pro společné dobro, ACG). Ta sdružuje „pro-life“ skupiny z Polska, Česka, Slovenska a Maďarska.
Viz článek Mahulena Kopecká: Konzervativní sítě v Evropě: Polský příklad

Vatikán má samozřejmě nemalý vliv i v USA, například prostřednictvím radikální katolické organizace American Society for the Defense of Tradition, Family and Property. Ta se ale zatím dění u nás doýká jen okrajově. Katiločtí radikálové mají Evropě přímější cesty.

Evangelikálové, teleevangelisté a další náboženské přízraky USA

Alliance Defending Freedom

Pokud by byla pořádána soutěž o nejorwellovštější název organizace, musela by být Alliance Defending Freedom velmi horkým favoritem. Má také velmi blízko k současnému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi.

Alliance Defending Freedom, dříve Alliance Defense Fund, je americká konzervativní křesťanská právní skupina založená v roce 1994. Zabývá se především bojem proti LGBTQI+, potírání reprodukčních práv (odpírání informací, plánovaného rodičovství, interrupcí a antikoncepce) a eutanazie. Odhaduje se, že v současnosti sdružuje na 3700 právníků.

I když je většina jejích aktivit zaměřena na USA, má také velmi značný vliv na legislativu v mnoha zemích světa.

ADF se snaží bránit dekriminalizaci homosexuality na Jamajce a v Belize. Ve Spojeném království se ADF International zasazovala o svěření dítěte do péče matky, proti svěření dítěte do péče otce a jeho partnera stejného pohlaví. ADF má také vazby na bývalého australského premiéra Tonyho Abbotta, který je otevřeným odpůrcem legalizace manželství osob stejného pohlaví v Austrálii.

ADF se staví proti právům transgender osob na základě myšlenky, že „Bůh stvořil každého člověka s neměnným biologickým pohlavím – mužským nebo ženským…“ Organizace vedla soudní spory proti ochraně transgender osob v zaměstnání, přístupu k toaletám a účasti na sportu pro transgender osoby.

ADF podpořila protipotratové kampaně v Irsku, Salvadoru, Kolumbii, Polsku a Švédsku. Organizace měla svůj podíl i na zrušení precedentu Roe vs. Wade, jenž americkým ženám poskytoval právo na interrupci během prvního trimestru.

ADF se postavila proti vládním opatřením zaměřeným na zastavení šíření COVID-19 ve Spojených státech a dalších zemích. V USA se ADF spojila s The Daily Wire v právní žalobě proti mandátu OSHA pro očkování, který zavedla Bidenova administrativa. V Ugandě se ADF připojila k texaské libertariánské organizaci a podpořila kampaň za ukončení omezení velkých shromáždění, která vláda zavedla s cílem omezit šíření COVID-19. ADF podala právní žaloby proti nařízením ugandské vlády týkajícím se velkých shromáždění. Ve Skotsku ADF bojovala proti nařízením omezujícím šíření COVID-19 týkajícím se velkých shromáždění s tvrzením, že tato opatření jsou nespravedlivá vůči náboženským skupinám. Žaloba podporovaná ADF vyhrála u skotského nejvyššího soudu. Průzkum zadaný Humanist Society ukázal, že více než tři čtvrtiny Skotů byly proti znovuotevření kostelů a Skotská církev se od právního kroku distancovala s tím, že přijímá opatření k zabránění šíření COVID-19.

The Fellowship

The Fellowship, nebo také The Fellowship Foundation nebo The Family je americká silně antidemokratická náboženská a politická organizace založená v dubnu 1935 Abrahamem Vereidem. Pořádá Národní modlitební snídaně, kterých se pravidelně účastní politici i prezident Spojených států.

The Fellowship propojuje sektářství s politikou, kdy jsou samotní politici považováni za Bohem vyvolené. Vůdci The Fellowship opakovaně vyjadřovali obdiv k diktátorům včetně Hitlera, Stalina a Maa. Vycházejí totiž přímo z listu svatého Pavla Římanům 13:1-7 (znění podle překladu Bible pro 21 století)

Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha. Kdo odmítá vládu, bouří se tedy proti Božímu zřízení; a vzbouřence čeká jistý trest. Vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale zlo. Chceš se nebát vlády? Konej dobro, a vláda tě pochválí; je přece Božím služebníkem pro tvé dobro. Pácháš-li však zlo, boj se! Vláda netřímá meč nadarmo; je přece Božím služebníkem, jenž po zásluze trestá pachatele zla. Proto se musíme podřizovat – nejen kvůli hrozbě trestu, ale i kvůli svědomí. Proto také platíte daně – vždyť jsou to Boží služebníci a pilně se věnují své práci. Každému dávejte, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu vážnost, tomu vážnost, komu čest, tomu čest.

Organizace má silný mezinárodní vliv ve většině zemí světa. Její hlavní aktivitou je ovlivňování politiků a také podpora vybraných kandidátů m.j. i Donalda Trumpa.

Pro The Fellowship je typické, že sponzorují cesty významných ultrakonzervativních politiků, kteří šíří jejich narativ. Nechávají je ale jednat samostatně a do jejich rozhonutí nezasahují, což odpovídá jejich víře ve vyvolené vládce.

Kontroverze existuje kolem působení The Fellowship v Ugandě. Novinář a spisovatel Jeff Sharlet prohlásil, že ugandský politik David Bahati údajně poprvé nadnesl myšlenku popravy homosexuálů během ugandské národní modlitební snídaně v roce 2008. Sharlet popsal Bahatiho jako „vycházející hvězdu“ The Fellowship. Bahati se zúčastnil Národních modlitebních snídaní ve Spojených státech až do doby, než se objevily zprávy o zákonu o popravách homosexuálů v roce 2010.

Člen The Fellowship Bob Hunter poskytl v prosinci 2009 rozhovor pro NPR, ve kterém uznal Bahatiho spojení s organizací, ale argumentoval, že žádný z amerických spolupracovníků návrh zákona nepodporuje. Prezident Barack Obama ve svém projevu k členům The Fellowship na jejich Národní modlitební snídani začátkem roku 2010 přímo kritizoval ugandskou legislativu zaměřenou na popravy homosexuálů.

V roce 2023 The Fellowship zaplatilo Timu Walbergovi hlavní projev na Ugandské národní modlitební snídani, které se zúčastnil prezident Yoweri Museveni. Walberg vyzval vedení země, aby „pevně stálo“ na zákoně proti homosexualitě z roku 2023 a odolalo odporu Spojených států, Organizace spojených národů nebo jiných mezinárodních subjektů.

V Evropských zemích prosazuje The Fellowship změnu ústavní definice manželství na „sňatek mezi mužem a ženou“. Zní vám to povědomě?

Jako neoficiální zástupce The Fellowship vystupuje v Evropě americký republikán Robert Aderhold. Na jeho stránkách se můžeme dočíst že navštívil mimo jiné i Českou republiku. Tyto cesty a návštěvy bývají hrazené prostředky The Fellowship. Bylo by jistě velmi zajímavé vědět, s kým se tu setkal. V Rumunsku podpořil omezení práv členů LBGTQI+ komunity a v Maďarsku podpoříl protidemokratický vývoj. Setkat jsme se s ním mohli i na Výročním zasedání PS OBSE (Oslo, Norsko, 6. – 9. července 2010), kde vystoupil jako místopředseda výboru pro demokracii, lidská práva a humanitární otázky.

Právě této orgnizaci se věnoval ve své knize The Family: The Secret Fundamentalism at the Heart of American Power z zoku 2008 americký novinář Jeff Sharlet.

V roce 2019 pak podle této knihy vznikl pod patronací Netflixu seriál Jesse Mosse: Rodina: záhady moci.

The Herritage Foundation

Česká Wikipedie uvádí: „The Heritage Foundation je americký konzervativní think tank se sídlem ve Washingtonu, D.C. Nadace měla vedoucí roli v konzervativním hnutí během prezidentství Ronalda Reagana, jehož politika byla inspirována jejich politickou studií Mandate for Leadership.“

Co v české verzi bohužel chybí je její zaměření na náboženství, především na návrat náboženství do veřejných škol. Mandate for Leadership vytvořený pro vládu Donalda Trumpa, je dnes obecně známý jako Project 2025. Jde v zásadě o návod na demontáž demokracie a nastolení autoritářské vlády.

Požaduje nahrazení federálních státních zaměstnanců, vybíranými podle zásluh, lidmi loajálními Trumpovi a převzetí stranické kontroly nad klíčovými vládními agenturami, včetně Ministerstva spravedlnosti (DOJ), Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI), Ministerstva obchodu (DOC) a Federální obchodní komise (FTC). Další agentury, včetně Ministerstva vnitřní bezpečnosti (DHS) a Ministerstva školství (ED), by byly zrušeny. Vyzývá ke zmírnění environmentálních předpisů ve prospěch fosilních paliv a navrhuje snížit nezávislost Národních institutů zdraví (NIH) a zároveň zrušit financování jejich výzkumu kmenových buněk. Plán se snaží snížit daně pro korporace, zavést rovnou daň z příjmu fyzických osob, snížit Medicare a Medicaid a zvrátit co nejvíce politik prezidenta Joea Bidena. Navrhuje zákaz pornografie, odstranění právní ochrany proti diskriminaci LGBT osob, a ukončení programů diverzity, rovnosti a inkluze (DEI), přičemž by místo toho ministerstvo spravedlnosti mělo stíhat rasismus proti bílým osobám. Projekt doporučuje zatýkání, zadržování a hromadnou deportaci nelegálních imigrantů, a nasazení ozbrojených sil USA pro vymáhání práva v rámci země. Plán rovněž navrhuje přijetí zákonů podporovaných křesťanskou pravicí, jako je kriminalizace těch, kteří zasílají a přijímají léky na potraty a antikoncepci, a zrušení hrazení nouzové antikoncepce.

Ano, poznáváte kroky Trumpovy administrativy.

American Center for Law & Justice

American Center for Law & Justice je politicky konzervativní, křesťanská právní organizace ve Spojených státech amerických. Sídlí ve Washingtonu, DC a je spojena s Regent University School of Law (soukroma křesťanská právnická univerzita) ve Virginia Beach ve Virginii.

Jde o jednu z organizací založených teleevangelistou a mediálním magnátem Patem Robertsonem, který je u nás známy spíše svými groteskními prohlášeními.

Například roku 2010 při humanitární katastrofě na Haiti prohlásil, že Haiti podepsalo smlouvu s ďáblem.

Lidové noviny: Uzavřeli pakt s ďáblem, tvrdí kazatel

Popsal feminismus jako „socialistické, protirodinné politické hnutí, které povzbuzuje ženy, aby opouštěly své manžely, zabíjely své děti, praktikovaly čarodějnictví, ničily kapitalismus a staly se lesbami.“

Stejně populární je epizoda jeho pořadu z 8. června 1998, ve které Robertson odsoudil Orlando na Floridě a Disney World za povolení soukromě sponzorovaného víkendu „Gay Days“, vyvolala také kritiku od organizace Americans United for Separation of Church and State. Robertson prohlásil, že přijetí homosexuality by mohlo vést k hurikánům, zemětřesením, tornádům, teroristickým bombovým útokům a „možná i pádu meteoritu“, což vedlo organizaci Americans United ke kritice Robertsona s tím, že je „politováníhodné, že Robertson využívá tragédii těchto požárů k prosazování své náboženské a politické agendy“. Výsledné pobouření přimělo Robertsona k návratu k tématu 24. června, kde citoval Knihu Zjevení na podporu svých tvrzení.

V roce 2019 Robertson prohlásil, že Bůh se zbaví Spojených států jako národa a že „země vás vyzvrací“, pokud bude Equality Act (antidiskriminační zákon) schválen. Předpověděl také, že pokud zákon projde, vypukne „atomová válka“.

Tyto, zdánlivě komické příhody ale ukazují, jakým stylem bylo vedeno vysílání a jaké prostředí panuje v jím založených organizacích.

Celá sbírka Robertsonem založených organizací vypadá takto:CBN, Regent University, Operation Blessing International, Christian Coalition of America, Freeform, American Center for Law & Justice, ABC Family Worldwide.

Nás se ACLJ dotýká svými mezinárodními aktivitami.
V roce 1997 založili Jay Sekulow a Thomas Patrick Monaghan, hlavní právní zástupce a vrchní právní zástupce ACLJ, ve Štrasburku Evropské centrum pro právo a spravedlnost (ECLJ). Sekulow je hlavním právním zástupcem ECLJ. V následujícím roce ACLJ založilo v Moskvě Slovanské centrum pro právo a spravedlnost (SCLJ). Obě organizace na evropském kontinentu mají na plný úvazek zaměstnány právníky pro náboženská práva. ECLJ je aktivní v Organizaci spojených národů a v Radě Evropy a zastupuje zájmy některých křesťanů u Soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Temná část mezináboženského dialogu

Ve společném boji proti „genderismu“, „homosexualismu“, „transgenderismu“, „woke“ a reprodukčním právům mají k sobě velmi blízko radikálové ze všech křesťanských směrů a občas se přidá i některý z těch muslimských.

Nejde samozřejmě jen o organizace, ale i o individuální aktivity, které ukazují přesah v chápání a náboženské propagandě. Například 20. prosince 2012 proběhlo přátelské setkání pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky OP s členy Organizace islámských zemí (OIC), která sdružuje všechny velvyslance reprezentující v ČR islámské země. To by jistě nemuselo znamenat nic zlého, jenže:

„Kardinál Dominik Duka apeloval na příslušné islámské země s prosbou o pomoc při zachování tradičních hodnot, jakou je především rodina a dostalo se mu souhlasného ujištění.“

cit. Christnet: Duka se setkal s velvyslanci muslimských zemí

Asi nemusím příliš zdůrazňovat, že „tradiční rodinné hodnoty“ tak, jak jsou vnímany ve státech Organizace islámské spolupráce (OIC), tedy v oblasti, která se pokusila „sladit“ své chápání lidských práv s právem šaríja prostřednictvím Káhirské deklarace lidských práv v islámu asi není úplně to, k čemu by země Evropy měly dospět. Má ale blíže k radkálně křesťanské představě rodiny, než naše současná realita.

Reálný problém je ale širší. Cílem těchto organizací je hlavně ovládnutí mediálního a politického prostoru, což jsme mohli vidět třeba v Maďarsku. Rozsah jejich snah sahá od umlčování odpůrců a cenzuru, přes zákazy interrupcí, zákaz stejnopohlavních sňatků, zákaz rozvodů a umělého oplodnění až po zbavení žen volebního práva (pravděpodobně ozvěna podobných snah v USA).

Family Research Council

The Family Research Council je americká evangelikální nezisková aktivistická skupina a think-tank s přidruženou lobbistickou organizací. FRC prosazuje to, co považuje za rodinné hodnoty.

Hnutí Pro život

Hnutí Pro život je česká radikálně křesťanské antiaborcionistická organizace napojená na téměř stejně pojmenované zahraniční prolife organizace.

Nezdá se, že by strategii hnutí tvořila přímo samotná česká organizace, protože se její propagační kampaň i dezinformační postupy v zásadě neliší od postupu organizací v zahraničí.

Hnutí pro život je organizátorem Pochodu pro život, ten pravidelně zahajovala mše ve Svatovítské katedrále. Pochody pravidelně zaštiťoval prezident Miloš Zeman a zastupitel hlavního města Prahy za KDU-ČSL Jan Wolf (ten prosadil postavení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí).

Organization for the Family

Tato organizace by mohla být odpovědí na otázku: Proč se Ateisté ČR tolik vyslovují proti perzekucím homosexuálů, upírání práva žen na jejich vlastní tělo a k dalším zdánlivě nesouvisejícím tématům? Protože zatímco jednotná genderová ideologie, homosexualismus či kulturní marxismus reálně neexistují, organizace, která tyto názvy razí, a která opravdu produkuje hoaxy srovnatelné třeba s ruskou státní propagandou, má s naší zemí něco společného. Ano máme něco společného i s tresty smrti za homosexualitu v Ugandě, nebo s tragédií zákazů interrupcí v Polsku či zrušení rozsudku Roe vs. Wade v USA.

Organizace o níž je řeč vznikla v roce 1997 původně jako konference World Congress of Families (WCF). První ročník této akce proběhl v roce 1997 u nás v Praze a spolupořádal ho Občanský institut tehdy vedený Michalem Semínem. Od roku 2016 se WCF pořádají pod zastřešující organizaci s názvem Organization for the Family (IOF).

IOF je nyní aktivní po celém světě a pravidelně pořádá kongresy či konference, kde si radikálně křesťanské organizace různých směrů, především římští katolíci a evangelikálové vyměňují informace a propagandistické postupy.

IOF na mezinárodní úrovni prosazuje křesťanské hodnoty. Je proti sňatkům osob stejného pohlaví, pornografii a interrupcím a zároveň podporuje společnost postavenou na „dobrovolném svazku muže a ženy v celoživotní smlouvě manželství“. WCF zahrnuje organizace v několika zemích a většina jejích členských partnerů je silně aktivními bojovníky proti právu na interrupci, rozvod, umělé oplodnění a sňatkům osob stejného pohlaví.

Používání stejných propagandistických postupů na celém zasaženém světě je sice absurdní a často v jiném prostředí nedává smysl (spojování genderu s komunisty, odmítání lidství osobám, které nespadají do kategorií muž / žena) ale v souhrnu působí především díky stavění slamněných panáků a vyvolávání paniky.

Skupina kolem dnešní IOF má dokonce podíl na formování ruské anti–LGBT propagandy. V roce 2010 byl americký evangelikál Larry Jacobs pozván do Ruska, aby radil ruským pravoslavným vůdcům při zakládání křesťanských pravicových koalic, které by sjednocovaly evagelikální a římskokatolické skupiny stavějící se proti legalizaci potratů. Larry Jacobs byl silným zastáncem ruského zákona o LGBT propagandě a prohlásil, že „Rusové by mohli být křesťanskými spasiteli světa“. Koalice uvedla, že „Rusko se svým historickým závazkem k hluboké spiritualitě a morálce může být nadějí pro zastánce přirozené rodiny z celého světa“.

K antiaborcionistickým organizacím musíme přičíst i Society for the Protection of Unborn Children z Velké Británie a Both Lives Matter – advokátní organizaci v Severním Irsku, která tvrdí, že obhajuje životy ženy i nenarozeného dítěte v každém stadiu těhotenství.

Alliance pro rodinu

Aliance pro rodinu byla založena v roce 1997 původně jako Výbor na obranu rodičovských práv, zkráceně VORP. Její předsedkyní je od roku 2015 Jana Jochová a místopředsedou Jan Gregor.

Podle české Wikipedie: „Organizace obecně prosazuje konzervativní pojetí manželství a rodičovství a staví se proti narovnání práv LGBT+ lidí a rodičovství stejnopohlavních párů.“

A dále také:
„Vliv na rozhodování vlády Petra Fialy: V dubnu 2022 upozornil Deník N na skutečnost, že je dle vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky Aliance pro rodinu zastoupena v pracovní skupině ke Koncepci rodinné politiky;^[6] s ministerstvem spolupracuje od nástupu Mariana Jurečky (KDU-ČSL) do role ministra.^[7] V květnu 2022 pak deník zveřejnil informaci, že místopředseda spolku Jan Gregor je poradcem Antonína Stanislava (ODS), náměstka ministra spravedlnosti Pavla Blažka.^[8]„

Aliance pro rodinu byla členem pracovní skupiny Ministerstva práce a sociálních věcí, Jana Jochová působila jako asistentska u poslance Parlamentu za ODS Václava Krále, díky čemuž mohla libovolně vstupovat do prostor poslanecké sněmovny a lobbovat za ultrakonzervativní zájmy. a Jan Gregor zastával opakovaně pozici poradce náměstka ministra spravedlnosti.

V lednu (2025) podepsal Jan Gregor s ministerstvem spravedlnosti smlouvu na 290 tisíc korun. Prý se jedná o „konzultační poradenství“. Podobné částky za podobné úkony získal také v letech 2023 a 2024.

Text bude nadále upravován a doplňován.

Sekularismus je v současné době u nás vysvětlován zřídka a mnozí politici vyslovují to slovo se zřetelným odporem. Přitom právě sekulární myšlení, sekulární společnost se sekulárním institucemi, sekulární ústavou a zákony je klíčem k úspěšné společnosti. 

“Sekulární” neznamená nic menšího než oddělená od jakéhokoli náboženského vyznání. 

Pouze taková společnost umožňuje soužití lidí mnoha vyznání i lidí bez vyznání. 

To, že je naše ústava sekulární není náhoda, ale projev pochopení a výdobytek změny našeho státního zřízení na moderní demokracii. 

Současně se svým přijetím ale začala dostávat naše sekulární společnost první rány, které bychom dříve mohli pozorovat v západní Evropě a USA. Není překvapivé, že útoky na sekulární uspořádání vedly především církve. 

Tam, kde byla náboženství odstavena od přímého přístupu k moci, proměnila se v politická hnutí, nátlakové skupiny a politické strany, které nadále prosazují jejich zájmy. Často se spojují do různých koalic nebo prosazují náboženské zájmy napříč politickým spektrem. 

To by byl téměř legitimní postup, kdyby neprosazovaly zákony za hranicí myšlenek ústavy a konzistence sekulárního justičního systému a kdyby nebyli právě věřící politici branou, kudy mohou do politiky vnikat nejrůznější kulty a destruktivní náboženská hnutí (tj. narušující soužití, ohrožující svobodu i životy obyvatel a narušující či zcela rozkládající bezpečnostní či justiční aparát). 

Situace u nás není nijak dobrá, přestože máme všechny podmínky pro to, aby byla naše společnost skutečně vysoce sekulární, má náboženství na život nás všech nepřiměřeně velký vliv. V tom selhávají naši zákonodárci, ale i média, která by je měla hlídat a školy, které by měly připravovat budoucí generace bez náboženského programování.

V tuto dobu se lhostejnost k podobným jevům stává přepychem, který si nemůžeme dovolit. 

A protože je nás organizovaných ateistů pouze hrstka, obracíme se na každého, kdo může s tímto programem pomoci. Nespoléhejte se na organizaci, nás organizovaných ateistů je málo, ale nás ateistů jsou tu miliony. Nemusíte být organizováni, ale pokud dojdete k přesvědčení že by někdo měl jednat, jednejte!

I vy jako občané můžete psát dopisy politikům i petice, pořádat protestní akce, působit v radách a zastupitelstvech, účasnit se zasedání mediálních rad, magistrátů, sněmovny i senátu. 

Pokud umíte psát žaloby, pište žaloby, pokud umíte psát články, pište články, pokud umíte točit videa, točte videa a pokud umíte tvořit internetová memy, dělejte to!

Nejde o zákazy náboženství, ale o přesnější vytyčení demarkační linie, kterou nesmějí náboženské organizace ani náboženští představitelé přestupovat, pokud má být naše země považována za sekulární.

1.) Ruce pryč od sekulárních médií.
Vědomi si toho, že naše média mají být sekulární se musíme vymezovat proti:

a.) Dezinterpretování pojmů sekulární, sekularismus.

b.) Cenzuře faktů z důvodu falešných ohledů na něčí náboženské vyznání.

c.) Nenávistným projevům, šířením lží a náboženské propagandy podporujícím radikálně náboženské  narativy.

d.) Falešné zastupování ateistů v sekulárních médiích věřícími. Zvláště pak v médiích veřejné služby tedy především v Českém rozhlase a České televizi.

e.) Falešné odbornosti teologů, kteří jsou do médií zváni jako experti na oblasti, na které za experty být považováni nemohou – etika, ateismus, demografie, statistika, vzdělání, kultura, sexuologie, sociologie, psychologie a věda obecně.

f.) Zaujatému zpravodajství, kdy redaktor místo skutečných informací prosazuje svůj vlastní náboženský (nebo i nenáboženský) světonázor. Zvláště, pokud k tomu používá hodnotící jazyk, případně jiné argumentační klamy.

g.) Ostrakizaci ateistů a odsuzování ateismu. Není možné, aby byli v sekulárních médiích všichni ateisté označováni za komunisty, obviňováni z úpadku společnosti nebo z nesouvisejících událostí.

2.) Ruce pryč od sekulárního školství!
Vědomi si toho, že sekulární škola má vést k vědění a nikoli indoktrinaci se musíme vymezovat proti

a.) Evangelizaci v rámci výuky. (Zvláště ve výuce etiky.)

b.) Evangelizaci v rámci školních volnočasových aktivit a preventivních akcí, které jsou podvodně vydávány za nenáboženské. (Příklad: Řekni ne drogám od Scientologické církve, koncerty katolických a jiných náboženských kapel)

c.) Výuce pavědeckých hypotéz, majících původ v náboženství (především proti kreacionismu).

3.) Ruce pryč od sekulární politiky a justice. Vědomi si toho že je naše ústava ryze sekulární musíme tvrdě vystupovat proti:

a.) Skrývání náboženského přesvědčení politiků, protože všechna náboženství a přesvědčení mají svůj politický program.

b.) Smlouvám našeho státu s náboženskými organizacemi, speciálně pokud jsou takové smlouvy vedený jako mezistátní a měly by být nadřazeny našim zákonům.

c.) Přijímání politických a právních rozhodnutí na základě náboženských postojů.

d.) Přehlížení přestupků a zločinů církevních představitelů, nebo udělování směšně nízkých trestů. 

e.) Přehlížení protispolečenské činnosti církvi a náboženských hnutí.

f.) Ústupkům církvíim ze strany státu i místní správy pokud jde o využití veřejného prostoru.

g.) Speciálním výhodám  pro registrované církve hlavně v zákoně školském a shromažďovacím.

h.) Podmínkám registrací církví, protože žádná státní instituce nemá právo rozhodovat, které vyznání je správnější a opravdovější, než jiné. (To všem až po splnění bodu d.) 

i.) Vyloučení sekulárních filosofických sdružení z možností stejné registrace, jakou mají církve. (V případě nezrušení výhod církví by jim měly být přiznány stejné výhody.)

4.) Ruce pryč od sekulární morálky! Svoboda svědomí, zanesená v naší Ústavě dává každému právo dělat vlastní morální rozhodnutí a jednat podle nich, pokud tím nejsou ohrožena práva a svobody ostatních. Tato svoboda je narušována náboženstvími snažícími se o exkluzivitu a dominanci předstíráním, že existuje pouze “jediná správná morálka”. Právě proto se musíme vymezovat proti:

a.) Snaze interpretovat náboženskou morálku jako jedinou. A to v médiích, vzdělávání a především v medicíně. 

b.)  Snaze církví a náboženských společností odsuzovat odlišné způsoby života (především subkultury a sexuální minority) a upírat jim práva nebo lékařské ošetření.

c.) Snaze církví odebírat už existující možnosti z důvodu svých morálních představ. (Například právo na interrupci, rozvod, sekulární sňatek, změnu pohlaví).

5.) Ruce pryč od vědy! Pro sekulární vědu má být jediným měřítkem pravdivost. Proto se musíme vymezovat proti:

a.) Snahám o prosazování náboženských představ a jejich prezentování jako vědeckých teorií. (Například kreacionismus, nebo pronikání představy prospěšnosti náboženství z teologie do religionistiky a psychologie)

b.) Dezinterpretacím výsledků výzkumů podle očekávání věřících.

c.) Omezování výzkumů z důvodu očekávání výsledků nepopulárních mezi věřícími. 

d.) Vedení náboženských disciplín jako vědeckých oborů a jejich dotování z rozpočtu na vědu i prezentace jejich “výsledků” jako vědeckých.. (Zde míněny především teologie.)

6.) Ruce pryč od umění!  Svoboda umění nesmí být omezena zákazy. Právě proto se musíme vymezovat proti:

a.) Zakazování a ničení uměleckých děl z důvodu “urážky” náboženství. 

b.) Vyřazování a ničení knih. Právě tak má společnost právo zařazovat, nebo vyřazovat ze seznamů doporučené literatury to, co uzná. Nikdy to ale nesmí být chápáno jako souhlas vyřazováním celých titulů ze školních nebo veřejných knihoven, jejich zákazu či dokonce ničení. 

c.) Cenzurním zásahům. Umělecká díla jakéhokoli druhu nesmí být cenzurována a upravována tak aby měnila svůj význam (míněno bez vědomého souhlasu autora). Zvláště ne kvůli náboženskému cítění. 

d.) Nahrazování uměleckých děl ve veřejném prostoru náboženskými symboly. Jsme přesvědčeni, že má každá společnost právo vystavovat ve veřejném prostoru ta umělecká díla, která si vybrala, pro jejich estetickou, historickou nebo inspirativní hodnotu a naopak taková díla z veřejného prostoru odstranit, pokud už takovou funkci neplní. Vždy by ale mělo jít o rozhodnutí místní společnosti, ne o nátlakovou akci náboženské skupiny. Odstranění uměleckého díla z veřejného prostoru také není souhlasem s jeho zničením.

V jeho čele tehdy stál Karel Nejedlý, který po svém neveselém mládí, které strávil nejprve v Rakousko–Uherské armádě a pak v Československých legiích v Rusku nastoupil v nově vzniklém Československu jako úředník na Ministerstvu zahraničních věcí. Právě jemu patřila přezdívka „Kapitán Nemo“. Byl zatčen gestapem krátce po atentátu na říšského protektora R. Heydricha. Na rozdíl od většiny ostatních, zatčených za stanného práva, nebyl neprodleně popraven. Konce druhé světové války se ale nedožil. Zemřel v Malé pevnosti Terezín 19. února 1945.

Takto na něj vzpomenul list Svazu občanů bez vyznání v roce 1946.

Pamětní deska Karla Nejedlého je instalována na adrese:
Praha 6, Čínská 1598/19, Dejvice

odkazy:

Wikipedie: Karel Nejedlý

Wikipedie: Kapitán Nemo (odboj)

Historie Suchdola – Vyjádření kapitána E. Vosky

Historie Suchdola – Karel Nejedlý

EDIT: Tento článek vychází s jistým zpožděním a zasloužil by si více úprav. Dnes už všichni víme, že Trump sliby z roku 2023 myslel vážně.

***

V politických kampaních, včetně těch prezidentských, běžně létá špína vzduchem ale ať sliby a výhružky můžeme či nemůžeme brát vážně, je dost děsivé, když je taková kampaň postavená na nenávisti ke skupině osob.

Donald Trump toho nasliboval hodně a ne všechno mělo pozadí v jeho náboženském přesvědčení nebo ve snaze zavděčit se konzervativně náboženským think thankům.

Je tu ale jedna děsivá část z jeho projevů (z více děsivých částí), která se tváří, jako kdyby mělo jít o odborný spor. Absurdně se tu současná lékařská věda dostává (nikoli vlastní vinou) na levou část politického spektra.

Existence transgender osob je z lékařského hlediska potvrzená skutečnost a lékařský konsensus je v této věci jednoznačně zanesený v Mezinárodní klasifikaci nemocí (současná revize MKN 11).

Světová zdravotnická organizace (WHO) připravila 11. revizi MKN, která byla schválena na 72. Světovém zdravotnickém zasedání v květnu 2019 a vstoupila v platnost dne 1. ledna 2022 s pětiletým přechodným obdobím.

Jak už možná víte, Donald Trump na inauguraci podepsal nejen exekutivní příkaz, podle kterého už v USA budou mít lidé do budoucna jen dvě pohlaví a žádně gendery, ale také vyzval k vystoupení USA ze Světové zdravotnické organizace. Zdá se tedy, že „alternatvivním“ medicínským fantaziím nebude při prosazování v USA stát v cestě vůbec nic.

Konzervativně křesťanské kruhy se dlouhodobě snaží bránit prosazování vědy prostřednictvím politiky. V USA teď vidíme zřetelný tlak proti výuce evoluce, proti sexuologii a proti zdravotnictví obecně. Za vědním oborem ale zpravidla nevidíme skutečné lidi. V případě transosob je to jiné.

Už před Trumpovým vzestupem byli trans lidé líčeni v konzervativně křesťanských médiích jako sexuální násliníci, což je uplné převrácení skutečného stavu, kde jsou naopak velmi častými oběťmi. Zdravotníci působící v tomto oboru, jsou pak líčeni jako aktivisté, přemlouvající děti k tranzicím. Absurdně zveličován je také počet detranzic.

Co je horší, štvaní proti celé skupině transgender osob náhle po zvolení D. Trumpa dostává úplně nevyšší možné posvěcení rovnou od nastupujícího prezidenta. Přitom se to celé tváří jako ochrana dětí, která rozhodně nemá nic společného s konzervativním křesťanstvím. Jenže proč by se vůbec měla politika zabývat skupinou, která není nijak významná ani z hlediska možného počtu hlasů? Bylo by vlastně nesmírně snadné je prostě nechat být a propagovat si svůj styl života pro ty, kterým něco říká.

Abychom si udělali představu, o jak velkou skupinu v případě translidí jde uvedu některá data. USA Facts uvádí že 1,14% dospělých obyvatel USA uvádí že jsou transgender. Williamsův institut ale uvádí pouze 1,6 milionu dospělých Američanů a stejné číslo uvádí i agentura Reuters. Toto číslo se asi více blíží realitě. Odpovídá 0,48 % populace USA (celkově). To je blízké i stavu, jaký známe z Evropy (přibližně 1 člověk z 250).

Zatímco z hlediska celkové populace jde o vcelku bezvýznamný počet, z hlediska lidských práv je narušování práv těchto lidí vážný problém.

Proč tedy bylo potřeba vykreslit translidi a ty kteří se jim snaží pomoci jako hrozbu? Pro konzervativní křesťany totiž nenarušují jen představu rodiny, ale především božího řádu světa symbolizovaného Adamem a Evou. Změna pohlaví je tedy zásah proti božímu záměru i když se slovu Bůh snaží při projevech na toto téma zcela vyhnout.

Když se bavíme o současné situaci, která propojuje dění v USA a v Evropě, musejí zaznít jména dvou konzervativně křesťanských organizací, která zní jako z románu 1984: The Herritage Foundation (tvůrce nechvalně známého dokumentu Project 2025) a Alliance Defending Freedom. Nenávist vůči translidem by samozřejmě existovala i bez nich, globální organizovaná a mohutně finančně podporovaná kampaň proti translidem je ale přece jen na jiné úrovni, než náhodné projevy agrese.

Tyto organizace (zvláště druhá jmenovaná) mají opravdu dlouhé prsty, jak se můžete dočíst v článku Mahuleny Kopecké z roku 2023:
Investigace.cz: Uniklá data odhalují fungování anti-trans hnutí v USA, vliv má i v Česku

Mezinárodní křesťanská organizace ADF sdružuje až 3 700 amerických ultrakonzervativních právníků. Ti se snaží ovlivňovat judikaturu v USA i ve světě tak, aby byla „v souladu s božím slovem“. Argumentují obhajobou „náboženské svobody“ a bojem proti diskriminaci křesťanů. Tito právníci chtějí udržet „dveře otevřené pro šíření evangelia skrze transformaci právního systému.
Aliance bránící svobodu často hájí a prosazuje zákony namířené například proti manželství pro všechny nebo omezující práva trans lidí. Mimo to její zástupci navrhovali i povinnou sterilizaci trans lidí v Evropě. Hnutí také vypracovalo koncept zákazu potratů ve státě Mississippi, návrh se následně stal důležitým argumentem kauzy, v níž byl zrušen rozsudek Roe vs. Wade. Tento justiční precedent poskytoval ženám právo na přerušení těhotenství během prvního trimestru. Aliance momentálně figuruje v americkém soudním sporu o celostátní zákaz potratové pilulky mifepriston.

S její podporou je transgender komunita terčem konzervativců i v Evropě. Ve Velké Británii probíhá boj o blokátory puberty už několik let a v současné době ho transkomunita prohrává.

Naše vlastní média nezřídka označují tranzice jako „mrzačení dětí“ a pozadu nezůstal ani Vatikán.

cit.: Vatikánská Kongregace pro nauku víry (DDF) která vydala nové prohlášení „Dignitas infinita“ (Nekonečná důstojnost), které se dotýká práv LGBT+ lidí, tedy leseb, gayů, bisexuálů, trans lidí a dalších queer osob.

Text se vyjadřuje k otázce genderu, když uvádí, že „touha po osobním sebeurčení, jak ji předepisuje teorie genderu, se bez ohledu na základní pravdu, že lidský život je dar, rovná ústupku odvěkému pokušení udělat ze sebe Boha, čímž se dostáváme do konkurence s pravým Bohem lásky, který nám byl zjeven v evangeliu.“

Seznam Zprávy: Vatikán se v novém dokumentu postavil proti změnám pohlaví a teorii genderu

Donald Trump tedy rozhodně není původcem tažení proti transgender lidem, ale dokáže na této vlně pobouření a nenávisti velmi dobře surfovat.

Podívejme se ale co vlastně slíbil ve svém projevu z února 2023.

1. „Zruším krutou politiku Joea Bidena týkající se takzvané péče potvrzující pohlaví.“

Jde o Gender-Affirming Care tedy afirmativní péči. Ta je u nás běžná, v USA vzácná. Jde o to, aby člověk ať už má pocházet tranzicí nebo ne, ale má v této oblasti nějakou nejistotu, měl šanci svůj stav zvážit a dostal k němu i odbornou reflexi. Česky řečeno chce Trump zrušit tranzice.

https://www.medvik.cz/bmc/link.do?id=D000097962

2. „Podepíši nový exekutivní příkaz, který nařídí všem federálním úřadům, aby zastavily všechny programy, které podporují koncept změny pohlaví a genderu v jakémkoli věku.“

Totéž co první v podstatě likvidace transgender osob. Lze předpokládat masivní nárůst sebevražd v této skupině. Částečně už teď, před zavedením opatření.

3. „Požádám Kongres, aby natrvalo zastavil používání dolarů federálních daňových poplatníků na podporu nebo placení těchto zákroků, a přijal zákon zakazující pohlavní mrzačení dětí ve všech 50 státech.“

Opravdu chce Trump zakázat v USA oblíbenou praxi obřízek? Protože jinak tento bod vysvětlit nelze. Operativní změny ve smyslu tranzice se nedělají dětem.

Harvard edu: Gender-affirming surgeries rarely performed on transgender youth

„Studie nezjistila žádné operace potvrzující pohlaví provedené u mládeže TGD ve věku 12 let a mladší v roce 2019. To se očekávalo, řekli vědci, protože současné mezinárodní směrnice nenaznačují žádnou lékařskou nebo chirurgickou intervenci u jedinců s TGD před pubertou.“

4. „Prohlásíme, že jakákoli nemocnice nebo poskytovatel zdravotní péče, který se podílí na chemickém nebo fyzickém mrzačení nezletilé mládeže, nebude nadále splňovat federální zdravotní a bezpečnostní standardy pro Medicaid a Medicare a bude okamžitě vyřazen z programu.“

Překlad: Budou pronásledovat nemocnice a ordinace poskytující blokátory puberty, které ve skutečnosti tak nebezpečné nejsou. (Co má pořád s těmi obřízkami.)

5. „Podpořím vytvoření soukromého práva na žalobu pro oběti, aby mohly žalovat lékaře, kteří neodpustitelně provádějí tyto zákroky na nezletilých dětech.“

Překlad: Dáme prostor fanatikům, aby zlikvidovali poslední zbytky lidí snažících se translidem pomoci.

6. „Ministerstvo spravedlnosti bude vyšetřovat velké farmaceutické společnosti a velké sítě nemocnic, aby zjistilo, zda záměrně nezakrývaly děsivé dlouhodobé vedlejší účinky tranzice, nebo se obohatily na úkor zranitelných pacientů.“

To ať klidně udělají. Možná by se ale měli také podívat na důsledky odmítnutí tranzice.

7. „Vyšetří, zda big farma nebo jiné subjekty nezákonně uváděly na trh hormony a blokátory puberty, které nejsou pro toto použití v žádném případě licencovány ani schváleny.“

Ano, nelicencované léky neprošly schválením a výzkumem a neměly by se používat. Jenže tady je jedna zajímavost u blokátorů puberty. Podle odborníka na dětskou endokrinologii Brada Millera farmaceutické společnosti, které vyrábějí léky na blokování puberty pro děti s genderovou dysforií, je odmítly nechat schválit FDA, protože by to stálo příliš mnoho peněz a „protože (transgender léčba) byla politicky horký brambor.“

8. „Informuji státy a školní obvody, že pokud jakýkoli učitel nebo školní úředník naznačí dítěti, že by mohlo být uvězněno v nesprávném těle, bude čelit přísným důsledkům.“

A asi i kamarády a rodiče. Vybudování prostředí vzájemného bonzování, strachu a nedůvěry je přesně to, co udělá Ameriku Great Again.

9. „Podpořim pozitivní výchovu k nukleární rodině, roli matek a otců a oslavovat, nikoliv vymazávat věci, které činí muže a ženy odlišnými a jedinečnými.“

Cože chce udělat? V USA, kde je drtivá většina občanů věřících jim hrozí že si nebudou moci pěstovat své tradwife, nukleární rodiny a někdo jim vymazává rozdíly mezi ženami a muži? Ve světě, kde ani nemůžete zastávat rozumnou politickou funkci, pokud jste ateista? Sakra, kdo je tak hrozně mučí?

10. „Požádám Kongres, aby přijal zákon, který stanoví, že jediná pohlaví uznávaná vládou Spojených států jsou mužské a ženské a jsou přidělována při narození.“

A genger? Ten ne, co, to je sprosté levičácké slovo. Nebylo náhodou součástí amerického snu to, že si každý může hledat svou vlastní cestu ke štěstí, pokud tím neohrožuje ostatní? Co takový Casimir Pulaski? Ten by dostal razítko „žena“ a nikdy by nevelel americké kavalerii.

11. „Chranit práva rodičů před tím, aby byli nuceni dovolit svému nezletilému dítěti přijmout nové pohlaví a identitu bez souhlasu rodičů.“

A to se skutečně děje? V té *** křesťanské zemi? U nás je problém, aby rodiče přijali novou identitu svých dospělých potomků.

V součtu je to hra na oběť, kterou konzervativní křesťané tak rádi hrají, akorát že obětí bude tentokrát někdo úplně jiný. Oni obecně vesele a rádi obětují jiné lidi. A nejvíce „utlačovaní“ jsou samozřejmě v zemích, kde mají naprosto drtivou převahu (jako teď v USA), kde jim ten jejich milovaný životní styl nikdo nebere. Desítky milionů z nich si najdou svou tradwife co bude v té roli spokojená, budou spolu chodit do kostela a tisíce budou šikanovat svoje homo a trans potomky, dokud před nimi v pubertě neutečou (nebo dokud sociálka neuzná, že je jejich tradiční mlácení dětí přece jen už přes čáru).

Vím, že existují i ateisté s konzervativními hodnotami a nemusí to být nutně špatné. Propojení konzervativců na západě a zvláště v USA s náboženskou scénou a obrovským balíkem konspiračních teoriíí, by nás ale mělo držet v neustálé ostražitosti. Je hloupé, když ateisté dělají náboženským fanatikům užitečné idoty.

Nejprve bychom si ale měli říci, co tento výzkum neříká.

Sčítání 2021 neříká kolik je v ČR ateistů!

I když pár funkčně negramotných idiotů z řad komentátorů a moderátorů bude tvrdit, že je u nás přesně 555 ateistů, protože právě tolik dotazovaných uvedlo ateismus do kolonky “vyznání”, není tomu tak.

Ateismus je totiž pojem vytvořený věřícími jako opak víry, a co by tím opakem mělo být, je tak trochu na volné fantazii jednotlivých vykladačů. Podobně jako při měření pobřeží Anglie, jehož délka záleží na rozlišení mapy, záleží i počet ateistů na použité definici. Tedy zhruba od “nevěří v boha / bohy” po “nevěří v žádné nadpřirozeno”.

Rozhodně ale není ateismus konfese, tedy možná kromě těch 555 respondentů.

Tento problém je také dobře vidět na dřívějším výzkumu agentury STEM/Mark a. s., u kterého můžeme při dobré vůli dojít k 23 % až 67 % ateistů.

Proto bychom měli skupinu, která je pro nás významná, uvádět pod tím označením, které je použité v dotazníku, tedy jako občany bez náboženského vyznání. Zde by si ovšem výzkum zasloužil jistou korekci, protože mezi skupinami věřících najdeme nejen uvedených 555 ateistů, ale také 98 agnostiků. (V dalším textu však uvádíme čísla bez této korekce tak, jak je uvádí ČSÚ.)

Římských katolíků ubylo, ale o kolik?

V případě římskokatolické církve můžeme vcelku věřit, že výsledky budou blízké reálným počtům, protože pravidelně apeluje na své věřící, aby uváděli příslušnost k církvi. Zároveň je to církev, která nás přirozeně bude zajímat nejvíce, protože má v bývalém Východním bloku výrazný destruktivní vliv na společnost a politiku.

Při prvních vydaných výsledcích se zdálo, že mezi lety 2011 a 2021 klesl počet římských katolíků z 1 082 463 na 741 019 čili by přišla o 341 444 věřících.  To by sice nebyl tak drastický úbytek jako v předchozím desetiletí, stále by to ale znamenalo, že církev opouštělo 93,5 věřících každý den.

Nicméně krátce po vydání doplňujících výsledků mnozí právě tento výsledek zpochybnili s odkazem na kolonku “katolická víra (katolík)”. V té se nám totiž náhle objevuje 235 834 věřících. Faktem je, že o této skupině toho moc nevíme. Jsou to důchodci, kteří si už nepamatují, jak se jmenovala církev, pod kterou byli pokřtěni? Jsou to cizinci, kteří nevědí, jak se jejich církev jmenuje česky? Jsou to chovanci ústavů, za které to vyplnil někdo jiný? Jsou to katoličtí radikálové, kteří tím chtěli vyjádřit svůj nesouhlas se současným vedením, které jim připadá příliš liberální? Jsou to anarchokatolíci, pro které je naopak současný Vatikán příliš málo liberální? Jsou to vůbec římští katolíci, a ne třeba řečtí nebo starokatolíci?

V každém případě ať by bylo římských katolíků 741 019, nebo (podle největších optimistů)  976 853, stále by to příliš nesedělo s průměrnou návštěvností bohoslužeb, které podle vlastního sčítání řkc z roku 2019 navštěvuje celkem 375 000 věřících včetně těch, kteří je sledují v televizi, nebo v rozhlase.

I při takovém (pro římské katolíky) optimistickém počítání by jejich církev ztrácela 29 věřících za den. To znamená, že by při tomto tempu za 93 let u nás přestala existovat. Ovšem už za 21 let by jí nezbyl žádný věřící, který by uvedl v dotazníku její název správně.

Je to shodou okolností stejný rok (2043) kdy by měly být vyplaceny poslední náhrady v rámci takzvaných “církevních restitucí”. Ale bude vůbec komu?

Skutečný vývoj bude ale asi barvitější. Na jednu stranu by se úbytek věřících řkc měl přirozeně zpomalovat v rámci toho, jak se budou počty blížit k “tvrdému jádru” věřících.

Na druhou stranu ale se sympatiemi může zamávat i současná vláda zvolená v roce 2021, protože s ní dostali Češi nejvíce věřící kabinet od pádu reálného socialismu a možná i v celých poválečných dějinách. Jsou v něm zastoupení i takoví radikálové jako kreacionista Marian Jurečka, bojovník proti “propagandě LGBTQ+” Petr Fiala, nebo podporovatel Aliance pro rodinu Vlastimil Válek. A téměř celý kabinet (snad kromě Pirátů) je připraven se kdykoli postavit proti interrupcím a pomoci polským ženám, kterým jejich politici interrupce v podstatě znemožnili i v těžkých případech.

Prostě i u nás má římskokatolická církev stále kam klesnout.

Věřících i bezvěrců přibylo?

Ano, je to tak, podle srovnání s rokem 2001 by mělo přibýt 165 534 věřících. Tedy z 2 168 952 na 2 334 486. Jenže ve skutečnosti přibyli pouze věřící nezařazení k žádné církvi ani náboženskému směru z 705 368 na 960 201.

Lidí bez vyznání přibylo 1 423 046. Jenže ani tak se jejich počet nedostal na úroveň z roku 2001, kdy nás bylo ještě o 1 012 850 více.

Počet organizovaných věřících klesl o 89 299 z 1 463 584 na 1 374 285.

Ve skutečnosti u takto nízkých čísel vůbec netušíme, co, jestli nebo jak moc se změnilo. Před deseti lety totiž celkem 4 662 455 lidí využilo možnost neuvést své vyznání. Letos to bylo pouze 3 162 540.

Většina “přírůstků” bude tedy padat na vrub právě této změně. Naproti tomu úbytek věřících u organizovaných církví bude velmi pravděpodobně reálný.

Jedi – mnohem více než pouhý vtip!

Možná si vzpomenete, že víra rytířů řádu Jedi měla být jedním z důvodů pro vyřazení otázky po náboženském vyznání ze sčítacího formuláře.

V roce 2011 uvedlo jedi jako svoji víru 15 070 obyvatel. Při posledním sčítání tento počet ještě stoupl až na 21 023. Tím Jedi porazili Náboženskou společnost Svědkové Jehovovi (13 298), Církev bratrskou (10 762), Církev řeckokatolickou (8 309) nebo Církev adventistů sedmého dne (7 162).

Přesto je Český statistický úřad chválen, že vzal jejich existenci “sportovně” jako ozvláštnění sčítání.

Jenže nic takového nejen ČSÚ ale ani žádný komentátor nebo úředník dělat nemá. Nikomu z nich nenáleží právo rozhodovat, která víra je “skutečná” a která recesistická.

Poctivý religionista by musel uznat, že i když stoupenci jediismu nevěří v reálnou existenci Anakina Skywalkera, Obi Wana Kenobiho a dalších filmových postav ze série Star Wars, může je oslovovat jejich myšlenkový rámec, morální zásady a tradice. Ano, přestože jsou smyšlené, ale které nejsou?

Kolik věřících křesťanů opravdu věří, že Jonáš cestoval živý v rybím břiše a Ježíš skutečně chodil po vodě? A pokud u nás takoví jsou, měli bychom kolem nich chodit po špičkách, protože si “víra zaslouží úctu”, nebo jsou spíš právě oni ukázkou toho, jak taková nezdravá víra vypadá?

V tomto roce (2021) zadala kreacionistická skupina Maranatha, která se jinak zabývá spíše snahou o diskreditaci evoluční teorie, výzkum společnosti Stem/Mark a. s.

Celá prezentace výzkumu Čemu Češi věří.

Výsledky krátce po zveřejnění sdílel třeba Český rozhlas na svých stránkách. Podívejme se nejprve na kritické části, tedy na ty, které se rozcházejí s mezinárodními průzkumy (např. PEW, Eurobarometr…).

První údaj, který přímo udeří do očí, je procento lidí, kteří nevěří v žádnou vyšší moc. V případě Eurobarometru z roku 2005 to bylo 30 %. V případě výzkumů PEW nepřímo vychází 32 % obyvatel ČR, kteří vůbec nevěří v nadpřirozeno. A najednou tu máme údaj z výzkumu téměř o třetinu nižší. To je na zamyšlenou.

Logických vysvětlení může být více. První z nich je výběr vzorku, který nutně nemusela agentura Stem/Mark udělat špatně. Je totiž omezen od osmnácti let a to může procenty trochu zahýbat. Druhým může být nedostatečná randomizace vzorku. Což by ovšem mohl být i problém ostatních výzkumů, jen kdyby nevycházely tak stejně. (Výzkumy Stem/Mark obecně vycházejí s trochu vyšším procentem věřících, tento výzkum není výjimka.) No a konečně je tu ona zatracená volba otázek a jejich pořadí.

V tomto případě se zdá, že většinu škály zabíralo vlastně tvrzení „v Boha věřím“. Nicméně právě z tohoto pohledu vlastně nevyšel test nijak dobře ani pro víru v Boha. Dřívější údaj 66 % zcela nevěřících v Boha a odpovídajících 34 % věřících v Boha nám totiž vyjde, jen pokud do věřících započteme i odpověď „Někdy se mi zdá, že v Boha věřím, a někdy vůbec“. Ehm, no to není silná pozice.

Kreacionistickou organizaci samozřejmě zajímalo, nakolik lidé u nás rozumí evoluční teorii. No a zde, i kdybychom započítali nějaké zkreslení, je výsledek velmi tristní.

Když k tomu připočítáme to, že podstatná část věřících chápe svou víru politicky, vypadá to, že si zaděláváme na pořádný malér. Proč píši „politicky“?

Mezi dotazy najdeme i otázku:

Desatero a politika: Měli nebo neměli by čelní představitelé státu a významné osobnosti společenského života usilovat o to, aby byly v české společnosti více vyznávány hodnoty, které vycházejí z Desatera?

Věřící zcela samozřejmě předpokládají, že by politici měli více vycházet z Desatera, jenže tu máme několik problémů. V první řadě jsou hned první dvě přikázání vztahující se přímo k víře v jednoho židovsko-křesťanského Boha, což jde v sekulárním státě přímo proti logice ústavy a zákonů. Nemenší problém je pak výklad zdánlivě nekonfliktních přikázání, jako je přikázáním „nezabiješ“. Tím je totiž zdůvodňováno přijímání antiinterrupčních zákonů, které zabíjejí mladé ženy. (Způsobují, že se lékaři bojí pomoci ženám i v případech komplikovaných těhotenství, které je ohrožují na životě. Za připomínku v tomto kontextu stojí snaha protipotratových hnutí o úzakonění povinnosti re-transplantace mimoděložních těhotenství do dělohy. V případě schválení lékařům, kteří se o to nepokusí, hrozí postih za vraždu plodu – viz např. zákon v Ohiu. Absurdnost takového zákona začne bít do očí, jakmile se dozvíme, že retransplantace mimoděložního těhotenství je ve skutečnosti pro současnou medicínu nedosažitelná, a zákon by tak ukládal lékařům povinnost trápit ženu, která právě přichází o dost často chtěného potomka, na operačním stole déle, bez naděje na úspěch.)

Pro mě osobně je jedním z největších problémů víra v „boží mlýny“ či „spravedlivý vesmír“, tedy víra, že se lidem jejich špatné skutky nějak vrátí (první řádka – Pokud budeme dělat špatné věci…).

Tahle víra na jednu stranu tlačí lidi k tomu neporušovat společenská pravidla, má tedy nějaký kladný přínos. Jenže má (stejně jako víra v karmu, která je jen její obměnou) zároveň svou temnou stránku. Vyplývá z ní totiž, že se dobrým lidem nedějí špatné věci. Takové myšlení vede k obviňování obětí i k sebeobviňování – „kdyby se o to sám/sama nějak nezasloužil/a, tak by se mu/jí to nestalo“.

Můžeme předpokládat, že vzhledem k formulaci otázky mohla část dotazovaných zahrnout do své odpovědi i reakci společnosti. Přesto je 75 % lidí více nebo méně se spoléhajících na to, že se spravedlnost nějak zařídí sama, velmi na pováženou.

Poslední, spíše takovou dodatkovou zajímavostí je spojení změny víry s pandemií. Tady spíše náboženští myslitelé doufali v nějaký vzestup religiozity. Zajímavý je už ten předpoklad, vlivem čeho by to mělo být? Vlivem strádání, sociální deprivace, vnuceného uskromnění, času na rozjímání?

Nebudu vás napínat. Efekt je vcelku neprůkazný. Spíše jako vtip působí zjištění, že zatím o jedno procento více lidí za danou dobu od náboženství odpadlo, než se k němu přiklonilo.

Mimochodem, povšimněte si rozdílu v počtech věřících a nevěřících u první jmenované otázky a v případě této, která se zabývá změnou víry v době pandemie. Zatímco v první otázce to vypadalo, že v Boha nevěří 58 % dotazovaných, a aspoň trochu, aspoň někdy věří 42 %, najednou tu máme 23 % věřících + 2 % nově věřících, a plných 64 % nevěřících a 3 % nově nevěřících. I kdybychom všech 8 % lidí, kteří si s touto otázkou nevědělo rady, připočítali k věřícím, stále zde máme 67 % víceméně nevěřících lidí. V čem to vězí? V první řadě v ukázkově manipulativním grafu i jeho interpretaci, v němž je dalších 8 % vpodstatě nevěřících lidí schováno mezi skupiny věřící a ty, kteří věří alespoň v nějakou vyšší moc (fialová barva: Mám pochybnosti a v Boha spíše nevěřím).

A interpretace?

V existenci Boha věří přibližně pětina dotazovaných respondentů.
Naopak čtvrtina lidí nevěří v Boha ani žádnou vyšší moc.
Ve vyšší moc věří 35 % dotázaných.

Říká infobrožurka k danému grafu. Takže skupina „I když mám pochybnosti, cítím, že v Boha věřím“ je počítána do pětiny věřících (jinak by nám jich zbyla desetina), zatímco skupina „Mám pochybnosti, ale v Boha spíše nevěřím“ mezi nevěřící v Boha počítána není. To bych jich totiž nebyla zhruba čtvrtina, ale zhruba třetina, jak ostatně vychází i v jiných průzkumech.

Volbou barev, umístěním skupiny víceméně nevěřících i následnou interpretací výsledku se zpracovatelé snaží navodit dojem, že je těch věřících přece jenom docela dost. Navíc ani těch dodatečných 8 % nevysvětlí celý rozdíl, stále se nám někde skrývá 1 %. To je pravděpodobně dáno formulací otázek. U podobného výzkumu totiž velmi záleží na tom, jak přesně se zeptáte.

Jo a k té manipulativnosti tohoto konkrétního grafu… všimli jste si, že kladné odpovědi jsou ve zveřejněných grafech napříč celou infobrožurkou kódovány zeleně, zatímco negativní odpovědi červeně. A že v otázkách na víru zásadně zelená barva kóduje věřící v Boha, zatímco červená osoby nevěřící (a nechodící na bohoslužby, a neduchovně založené, a ty, kteří se v době pandemie nezamýšleli nad duchovními otázkami, a ty, kteří uvěřili později a nebyli vzornými věřícími už od dětství…). To je asi všechno, co k nezávislosti výzkumu potřebujete vědět. Nutno ovšem ocenit, že v případě evoluční teorie se spletli, a ty, kteří ji chápou a uznávají, označili zeleně. Skoro bychom mohli zatleskat, kdyby interpretace výsledků ankety nedopadla tak, jak dopadla:

Názor na evoluční teorii: Považujete evoluční teorii za jediné vědecky obhajitelné vysvětlení vzniku života na Zemi do dnešní podoby?
Téměř 62 % lidí věří v evoluční teorii. Necelá pětina má určitě pochybnosti nebo této teorii vůbec nevěří.
V evoluční teorii věří častěji muži, mladí lidé do 29 let, vysokoškoláci.

• Rozhodně ano, o evoluční teorii nemám žádné zásadní pochybnosti 26 %
• Spíše ano, ale určitě pochybnosti mám 36 %
• Spíše ne, mám větší pochybnosti 13 %
• Rozhodně ne, evoluční teorii vůbec nevěřím 5 %
• Nevím, nedokážu zhodnotit 20 %

Všímáte si použití námi tučně vyznačených slov?